OBSLUHOVAL JSEM 

ANGLICKÉHO KRÁLE (2006)

Drama / Komedie / Romantický / Válečný / Česko / Slovensko / Německo / Maďarsko, 2006, 120 min

Režie: Jiří Menzel /Předloha: Bohumil Hrabal (kniha) /Scénář: Jiří Menzel / Kamera: Jaromír Šofr / Hudba: Aleš Březina / Hrají: Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marian Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava, István Szabó, Pavel Nový, Zdeněk Žák, Rudolf Hrušínský ml., Petr Čtvrtníček, Jiří Šesták, Pavel Vondruška, Petr Brukner, Jaroslav Tomsa, Oldřich Vlach, ...

OCENĚNÍ : 5 x Český lev 

Pavel Čadík pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje, za finanční podpory firmy MEOPTA, ve spolupráci kina Hvězda a Jeseník Film Office 

PROGRAM

 

Přerov 1. 6. 2019

10.00 - 21.00 trávník u kina Hvězda 

VÝSTAVA 100 - výstava k 100. výročí optického průmyslu 
20.00 kino Hvězda 

MAGIE FILMOVÝCH PROJEKCÍ - Slavnostní zahájení projektu +  beseda s hosty a ukázky z tvorby (Jaromír Šofr, ...)
21.30 trávník u kina Hvězda 

OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE 


Kechnec - rámci festivalu ARTFILM

21.00 náměstí

projekce filmu OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE  s hosty (Martin Huba a další) - projekce z 35mm filmu z promítaček z roku 1942 - https://historiekina.wz.cz/

HOSTÉ

Jaromír Šofr (80 let) ... Přerov

Od mládí tíhnul k hudbě a výtvarnému umění. Narodil se v Brně (10.9.1939), dětství prožil v Třebíči. Na obor kamera na pražskou FAMU byl přijat už ve svých sedmnácti letech (1956). Roku 1961 absolvoval filmem Věry Chytilové Strop. V jeho dílech je patrný vliv francouzské nové vlny. Důkazem může být slavný interaktivní film Kinoautomat: Člověk a jeho dům, který vzbudil pozornost na EXPU 67.

Autorsky spolupracoval především s Jiřím Menzelem na filmech Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Na samotě u lesa, Postřižiny a s Věrou Chytilovou na snímcích Pytel blech, Strop, Panelstory aneb jak se rodí sídliště, Vlčí bouda. Ze spolupráce s dalšími tvůrci lze uvést například filmy O slavnosti a hostech realizovaný s režisérem Janem Němcem, Ať žije republika s režisérem Karlem Kachyňou, Farářův konec s Evaldem Schormem. Roku 2007 získal Českého lva za nejlepší kameru filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Vyučuje na katedře kamery FAMU.

Martin Huba ... Kechnec

Narozen 16. července 1943 v Bratislavě. Významný slovenský herec a režisér a úspěšný vysokoškolský profesor je osobnost známá v Čechách i na Slovensku. Svou štíhlou postavou, ušlechtilým zjevem, jemným chováním, ale především trvalou spoluprací na kvalitních projektech si Martin Huba vysloužil trefnou přezdívku - aristokrat divadla. Syn herce Mikoláše Huby a operní zpěvačky Mimi Kišonové-Hubové v roce 1964 absolvoval herectví na bratislavské VŠMU. Působil v košickém divadle, poté v Divadle poezie a také v Divadle na korze, odkud přešel po jeho zákazu na Novou scénu Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působil 20 let. Od roku 1999 hostuje na řadě slovenských i českých scén. Věnuje se také divadelní režii. Režíroval v činohře i opeře SND Bratislava a v rámci Letních Shakespearovských slavností v Praze. Ve slovenském filmu začínal malými rolemi, více příležitostí mu poskytuje český film. Připomeňme si například snímek Fany (režie Karel Kachyňa, 1996), Kuře melancholik (režie Jaroslav Brabec, 1999), tragikomedii Musíme si pomáhat (režie Jan Hřebejk, 2001), která se probojovala až k nominaci na Oscara, Horem Pádem (režie Jan Hřebejk, 2004), Krev zmizelého (režie Milan Cieslar, 2005), Štěstí (režie Bohdan Sláma, 2005), Šílení (režie Jan Švankmajer, 2005).

Milan Lasica ... Kechnec

Narozen 3. února 1940 ve Zvolenu na Slovensku. Dramatik, prozaik, textař, herec, režisér, humorista a moderátor. Vystudoval dramaturgii na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Milan Lasica (1940) je neodmyslitelně spjat se svým hereckým partnerem Júliem Satinským, s nímž vystupoval například v představeních Večer pre dvoch (premiéra 1966), Ako vzniká sliepka (1971), Výrobca šťastia (1985) či Náš priateľ René (1991); v televizi realizovali programy Bumerang a Ktosi je za dverami. Společně vydali řadu knih a s hudebním skladatelem Jaroslavem Filipem také natočili tři LP desky - Bolo nás jedenásť (1981), S vetrom o preteky (1982) a My (do tanca a na počúvanie, 1987).
V současné době je ředitelem bratislavského divadla Studio L&S. Lasica si zahrál také v řadě snímcích, pod mnohými jsou podepsáni čeští režiséři. Právě s nimi jsou spojeny jeho nejlepší filmové příležitosti. Prvním z českých filmařů, kdo oslovil dvojici Lasica-Satinský, byl Juraj Herz (Sladké hry minulého léta, 1969). Léta 70. přinesla epizodní roli v Hodinářově svatební cestě korálovým mořem a zejména dětský snímek Nekonečná - nevystupovat v režii Radima Cvrčka. Vzápětí se nabídky z české strany začaly jen hrnout - Buldoci a třešně (režie Juraj Herz, 1981), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (režie Oldřich Lipský, 1982), Tři veteráni (režie Oldřich Lipský, 1983), Vážení přátelé, ano (režie Dušan Klein, 1989), Saturnin (režie Jiří Věrčák, 1994), Výchova dívek v Čechách (režie Petr Koliha, 1997), Pasti, pasti, pastičky (režie Věra Chytilová, 1998) a Hanele (režie Karel Kachyňa, 1999).

anotace

Film držitele Oscara Jiřího Menzela na motivy románu Bohumila Hrabala. Dlouho očekávanou adaptaci stěžejního díla Bohumila Hrabala i české literatury dvacátého století Obsluhoval jsem anglického krále nakonec realizoval jako svůj šestý hrabalovský přepis Jiří Menzel. Podle vlastních slov usiloval o zachování autorovy poetiky bez filmařské exhibice a o sdělnost i pro méně náročné diváky. Příběh malého muže Jana Dítěte se odvíjí od třicátých do šedesátých let minulého století a je zaplněn množstvím epizod. Menzel podle vlastního scénáře střídá různá časová pásma prostřednictvím vzpomínek zestárlého hrdiny, který po propuštění z vězení žije jako cestář kdesi v pohraničí. Dítě, jemuž se nakrátko splnil sen být milionářem, si vybavuje především tři svá číšnická působiště: maloměstský hotel, luxusní hotelovou rezidenci a restaurant v pražském hotelu Paříž. Vzpomíná na manželku, sudeťačku Lízu, kvůli níž se stal kolaborantem. Vybavuje si i další ženy svého života a připomíná si bohaté zákazníky, kteří se znalecky oddávali požitkům jak z jídla, tak z erotiky. Do hédonistické roviny s lehkým humorem, odvozeným třeba z němé grotesky či z dobových komedií, zasahují bouřlivé politické události prostřednictvím autentických rozhlasových nahrávek či filmových žurnálů. Tvůrci propojují lehké s vážným pomocí jednoduchých metafor (např. Jan za heydrichiády odevzdává při vyšetření plodnosti své sperma, zatímco jeho vrstevníci jsou popravováni). Film je postaven především na obraze a pestrém hudebním doprovodu. Minimum dialogů provází vypravěčův monolog. - Protagonistu ve stáří představuje Oldřich Kaiser, v mládí bulharský herec Ivan Barnev, Lízu hraje Němka Julia Jentschová a na plátně se objeví i maďarský režisér István Szabó. - Líbivá, poněkud chladná a konzervativní adaptace zachycuje povrch Hrabalovy prózy, jen málokdy se však dostává hlouběji, čímž bohužel zůstává pozadu za uměleckou i společensko-politickou kvalitou předlohy, vypovídající mj. i o českém charakteru. - Okolnosti zpracování této látky mají své místo v dějinách české kinematografie, neboť byly provázeny řadou afér, osobních útoků i podivných producentských praktik. Značnou vinu na tom měl sám spisovatel, který podepisoval papíry různým stranám. Film chtěl na počátku devadesátých let natáčet Karel Kachyňa, ten se později nepohodl s J. Menzelem, který byl posléze ochotný natáčet podle vlastního scénáře. Látku odmítl Miloš Forman, později na ní dokonce dvakrát pracoval Jan Svěrák a také autorská dvojice Petr Jarchovský a Jan Hřebejk. Nakonec tedy snímek natočil podle vlastního scénáře J. Menzel. -tbk-