ČERNÍ BARONI (1992)

Komedie Československo, 1992, 99 min

Režie: Zdenek Sirový / Předloha: Miloslav Švandrlík (kniha) / Scénář: Miloslav Švandrlík / Kamera: Jiří Macháně / Hudba: Luboš Fišer / Hrají: Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa, Ondřej Vetchý, Vladimír Javorský, Boris Rösner, Zdeněk Podhůrský, Jan Kraus, Jaromír Dulava, Václav Vydra nejml., Milan Gunár, Michal Dlouhý, Miroslav Táborský, ..

www.csfd.cz

za finanční podpory Nového Města nad Metují, Královéhradeckého kraje a ve spolupráci s kinem 70, Městským klubem a Bohemia East Film Office

program: 

20.00 - 21.30 kino 70
MAGIE FILMOVÝCH PROJEKCÍ - beseda s hosty a Rytíři filmového pásu
21.30 - 23.00 kino 70
ČERNÍ BARONI - projekce filmu

hosté


Jiří Macháně (kameraman) 

Jiří Macháně se narodil v Novém Městě nad Metují v roce 1940. Studium kameramanské profese absolvoval na pržské FAMU v roce 1964. Po té nastoupil do Československého armádního filmu. Jako II kameraman se podílel na ponuré vizi filmu Jana Schmidta Konec srpna v hotelu Ozon a na Kachyňově deziluzivní fresce Ať žije republika. Samostatnou kameramanskou práci zahájil v roce 1969 filmem režiséra Jana Schmidta Kolonie Lanfieri natáčenou v Sovětském svazu v době srpnové invaze sovětských vojsk do Československa.Významný film Smuteční slavnost režiséra Sirového, který podával pravdivý obraz vesnice v období 50 a 60 let skončil v trezoru. Film jsme mohli shlédnout až po roce 1990. Podobný osud potkal i portrét zpěvačky Marty Kubišové film Proudy lásku odnesou režiséra Jana Němce, natočený na barevný materiál v roce 1970. Následovalo dlouhé období kvalitní a kreativní kameramanské práce , která se vždy vyznačovala vytříbeným smyslem pro nezvyklá světlotonální obrazová řešení. Pro své vysoké profesionální kvality byl vyhledávaným kameramanem různými režiséry v různých žánrech. Práce Jiřího Macháně se významně uplatnila jak v lyrických námětech Den pro mou lásku, v pohádkách Panna a netvor, Deváté srdce. Též kvalitně zvládal akční a válečné zakázky Claim na Hlubokém potoku , Svítalo celou noc nebo televizní tvorbu Návštěvníci , Největší z pierotů, Náhrdelník. S režisérem Cieslarem natočil sugestivní film Krev zmizelého a cinemascope Duše jako kaviár. Významná část jeho kameramanské tvorby se uplatnila i v zahraničí na příklad pro francouzskou produkci pracoval na řadě dílů serie Komisař Maigret. Pro jeho schopnost vytvářet ponuré, hororové, expresivní a výtvarné obrazové atmosféry, často si jej vybíral ke spolupráci režisér Juraj Herz Panna a netvor, Deváté srdce, Den pro mou lásku , T . M . A . Ale spolupracoval i s jinými významnými režiséry jako František Vláčil, Karel Kachyňa, Jan Němec, Denis de la Patelier, František Filip, Matějka. Cekem natočil 49 celovečerních filmů. Cenu za nejlepší kameru získal v Jihoafrické republice za horor T. M. A.Dále získal spolu s architektem Labským významnou cenu za výtvarný počin ve filmu Panna a netvor. Též získal cenu za vynikající kameru filmu Den pro mou lásku.


obsah

Pomocné technické prapory (PTP) byly zvláštní složkou armády československé republiky za komunismu. Jejich složení bylo velmi různorodé: politicky uvědomělý, ale tělesně slabý Dušan Jasánek, asistent režie Roman Kefalín, zloděj Ciml, Cikán Kotlár, třídní nepřátelé režimu - feudál Šternberk, buržuj JUDr. Macháček, kulak Vata, duchovní Štětka, akademický malíř Vločka, sprosťák Voňavka. Zkrátka lidé, o nichž bylo jasné, že na ně se režim spolehnout nemůže. Říkalo se jim Černí baroni. Černí podle barvy výložek a baroni, protože na vojně musili pracovat a část mzdy dostávali v hotovosti. Jejich nadřízení byli vesměs hloupí a nevzdělaní. Mezi nimi vynikal major Terazky, jehož přezdívka vznikla z věty často opakované: Čo bolo, to bolo, terazky som majorom. Během vojenské služby dochází mezi vojáky a veliteli k nejrůznějším střetům, které mívaly humorné i vážné vyústění. V řadě z nich hrál hlavní roli Kefalín. Například když vyzdobil prasečinec politickými hesly. Vojenská mašinérie však skřípne nejen vojáky, ale i velitele. Vojáci se snaží přežít a nadřízení udržet. Ne vždy se jim to daří, zvláště když důstojníci pohoří u zkoušky z marxismu-leninismu. Vojáci se po dlouhých měsících dočkají odchodu z vojny. Převelený Terazky se na nádraží loučí s Kefalínem. Shodnou se, že všechno bylo absurdní.